Sama sebou.

Občas si nejsem jistá jestli se sama vlastně znám natož aby mě znali ostatní. Někdy se opravdu divím na co jsem schopna. Nechci se chválit nebo něco takového ale čím dál, tím víc si uvědomuji jak jsem vlastně silná. Co všechno v sobě mám a udržuji. Každé tajemství, které vyšlo z úst mých blízkých je uvnitř mě. A jedno z těch velkých tajemství jsem já. Máte někdy takový pocit jako kdyby jste byli jiným člověkem a právě koukali na sebe aniž by jste stáli před zrcadlem? Nebo se někdy vidíte v někom jiném? Někdy nechápete co vlastně děláte ale i přes to to děláte ? Je to jen touha poznat něco nového nebo něco více ? Mám spoustu otázek a také někdy přicházím na odpovědi, které si však dávám sama. Nikdy jsem neměla potřebu být někým jiným. Jsem spokojená sama se sebou. Nebýt mé vnitřní já tak nebude ani ta vnější. Ano, asi mě někteří nebudou chápat ale jsou to moje momentální pocity, se kterými se nemám s kým podělit. 
Kousek mého tajemného (i pro mě) JÁ. 
Přeji hezký večer :)